Praha

Snad ze všech veršů E. D. Bodgetta prostupuje autorův hluboký vztah k Praze, který v jeho reflexích ožívá v hlubokých intimních zážitcích. Jeho sbírka je zároveň metaforickým vyznáním, z něhož vyvěrá nezpochybnitelný genius loci spjatý s mýty a pověstmi. Pro autora se tak Praha stává bohatou klenotnicí architektonických stylů, nálad a magických prvků, které společně vytvářejí příznačnou atmosféru zcela ojedinělého města v samotném srdci evropského kontinentu. I proto je Praha místem, kde "hřbitovy oddychují / v hlubokém spánku / ve stínu prastarých stromů", kde "to co zaznívá tmou je / pláč nesený kameny / jenž prostupuje zdmi" a na druhé straně tu v lyrické zkratce třeba "akáty rozkládají / své dlouhé stíny po zdech / vroubících bulváry".