Kuním štětcem

Bogdan Trojak oplývá schopností s neobyčejnou silou zobrazit přírodní rámec, který pak působí jako určitý katalyzátor, v němž se odehrávají jeho lyrické příběhy. Krajina má v Trojakově poezii místo důvěrně známého jeviště, do níž se promítají intimní a milostné události i básníkovy intenzivní vnitřní prožitky. Tyto kulisy zároveň splňují předpoklady, aby se staly prostorem pro meditace, oživující třeba otázky po boží existenci a tím i po hledání vyrovnaného, až selankovitě ideálního světa, jenž je často zpřítomněn i v téměř pastorálních obrazech venkovského prostředí.