Úzkost

Existenciální motivy procházejí sbírkou Josefa Hanzlíka jako červená nit, jako symbol možné ztráty humanity a záchrany světa. Básně jsou komponované jako sedmadvacet variací, v nichž postupně zaznívají a téměř refrénovitě se opakují obavy ze smrti, psané v jakémsi až chvějivém spěchu, jakoby se člověk bál, že má příliš málo času, že se jeho život náhle zlomí a přijde definitivní konec. Je to poezie plná ztemnělých obrazů, kdy "v maštali stojí sekyra a provaz", krajinou se pohybují "vlčí tváře" a na žebříčku oblíbených vánočních dárků zaujímají důstojné místo "hodinky na pouštění hrůzy". Poezie, ve které natupuje totální absence krásy a lásky, jež ohrožuje samotnou podstatu lidského bytí.