Satira na čtyři stavy

Anonymní autor zobrazuje v této skladbě v břitkém satirickém tónu společenské poměry, které panovaly v Čechách v pobělohorské době. V centru jeho pozornosti se ocitají různé vrstvy obyvatelstva, jež se podílely, výrazně ovlivňovaly a zasahovaly do života ve městech i na venkově. Lidské bytí, třebaže v ironickém tónu, je vylíčeno se všemi těžkostmi a složitostmi, navíc toto básnické vyprávění přibližuje i některá tradiční řemesla (řeznící, sladovníci, pekaři) a v další rovině si například i poněkud pamfleticky všímá některých ženských vlastností. Ačkoli se skladba nedochovala v plném rozsahu, lze ji považovat za kritické dílo, jež v poměrně nelichotivém světle pranýřuje chování a postoje jak šlechty či kněží, tak i měšťanů a sedláků. K textu je připojen slovníček některých staročeských výrazů, převzatý z původního knižního vydání z roku 1958.