Popelka přebírá hrách

Verše Josefa Hory jsou jakousi úvahou nad plynoucím časem, nad prchající dobou, která přináší radosti i strasti, uspokojení i bolest. Protiklady, které autor skicuje, se pak slévají v nadějí, že všechno zlé je přece jen pro něco dobré, takže v budoucnosti se možná bude dařit lépe než tomu je ve chvílích vzniku této sbírky, psané ve stínu nacistické perzekuce. Světlejší a lepší dny spatřuje Hora právě v představě pohádkové "zahrady Popelčiny", která se ze snových vizí vynořuje v reálných obrysech poklidného a šťastného života, jenž už není zmítán válečnými katastrofami.