Co drží Nizozemí

Na padesáti stránkách a v poměrně drobných miniaturách se snaží autor postihnout relativitu doby,v níž je mu dáno žít a pohybovat se. Tento časový fenomén však pro něj zároveň představuje určité body, které v jeho pojetí splývají a lze je jen velmi obtížně od sebe odlišit. "Tak dlouho žiju v tomhle městě," konstatuje například v jedné básni a vzápětí pokračuje tímto pouze zdánlivě rozporuplným tvrzením. "Jsem možná daleko v minulosti / anebo dávno v budoucnosti / z ničeho nepoznám nic." Špačkovo pojetí života je ovšem orámováno i lidskou pamětí. I tato kategorie důrazně promlouvá do existence člověka, i ona může být nositelem hodnot nebo naopak připomínkou věcí, jež se vymkly z kloubů. A právě tady se autor pokouší pojmenovat hranici či zlomový okamžik, v němž se rozhoduje o tom, jak se budou další děje vyvíjet. Na oněch předmětech lze sice rozpoznat "něčí stín", zároveň "ale je cítít, že pod ním už se někam sunou." Tyto i jiné podobné události však Špaček líčí ponejvíce ve stadiu náznaků a patrně je ani nechce přesně definovat. Spíše mu jde o to, aby upozornil na některé možnosti, jimiž se lidské bytí může ubírat.