Antianalfabeticum

Jiří Weinberger patří mezi básníky, kteří s jazykovou nápaditostí oblékají své verše do různých hříček, přidělují jim zcela původní významovou složku a dokáží navíc pracovat i s určitou zvukomalebností, která pouze podtrhuje svébytný charakter jeho poetiky. Onu zvukovou stránku u autora reprezentuje například hned druhá báseň této sbírky, v níž jednoduchý proces pití kávy je v každé sloce provázen zpěvným refrénem "dědek bafá baba blafe". Weinbergrovi však není cízi ani určitá parodičnost, která se zde objevuje třeba v parafrázi Písně práce nebo v satirickém zobrazení stranického sekretariátu. Lehounce a spíše náznakově pak do této autorovy sbírky pronikají i poněkud závažnější témata, její základ je ale naprosto pevně postaven na komice a grotesknosti.