Patrick Zandl: Autoři budou bez elektronických knih pro novou generaci neznámí

V kolika letech jste napsal své první dílo, o čem pojednávalo jaký to byl žánr?

Záleží na tom, co považujete za "dílo". Asi první, na které si pamatuju, že jsem byl pyšný a následně zklamaný, byla patentová přihláška. Bylo mi deset let, můj děda měl krásný psací stroj, který po válce zrekvírovali z úřadovny gestapa do pivovaru, kde na něm dlouho psal, než začalo hodně vadit, že nemá háčky jen umlauty, ale zato má vyhraženou klávesu se znakem SS. No a já tehdy četl nějakou takovou tu děckou scifi knížku o cestování vesmírem a napadlo mě, že místo chemických motorů by mohli používat motory fotonové. A už tehdy jsem si říkal, že kdo na tohle bude mít patent, ten to vyhraje. Takže jsem na tom stroji sepsal patentovou přihlášku na čtyři normostrany, doprovodil ji nákresem fotonové rakety a poslal na patentový úřad. Asi za měsíc mi přišla zdvořilá odpověď, že děkují za moji přihlášku, že je skvělé, že se tak angažuju v raktovém výzkumu, ale pro pořádek a úřednímu šimlovi zadost je pro udělení patentu potřeba ještě ten velký čtverec v nákresu s nápisem "fotonový motor" rozkreslit na jednotlivé součásti toho motoru. No a na to už jsem si nějak neudělal čas, přeci jen v deseti letech máte toho fůru důležitějšího na práci a tím jsem si uvědomil, že žánr "úřední korespondence" je hodně o výdrži a důslednosti. A v roce 1984 také o uvážlivějším používáná klávesy SS a lidech s pochopením na druhé straně ...

Samozřejmě jsem psal fůru krátkých povídek na všemožná témata - řekl bych takové mysteriosní thrillery. Tady mi byli velkou podporou přátelé, kteří s obrovskou empatií odpovídali, že se jim to moc líbí a že na četné žádosti ty moje povídky poslali dále. Až později jsem docenil, že je většinou používali jako papír na podpal a nemohou mne tedy dnes vydírat jejich existencí. Tím jsem v praxi přišel na to, že přiměřená podpora okolí je nesmírně důležitá.

A nakonec jsem v revolučním roce 1989 vydával na gymnáziu Opozist Buletin s hromadou žertovných říkanek a tajuplných politických narážek tištěný na jehličkové tiskárně a mimo tato náročná témata rovněž zaměřený na vysvětlování toho, jak opovrženíhodní jsou žáci z vedlejší třídy. Tím jsem ověřil, že je někdy důležité se nepodepisovat a nezpochybňovat inteligenci profesorského sboru v momentě, kdy je i u nepodepsaného textu jasné, kdo ho psal, pouze to není z hlediska svazu socialistické mládeže průkazné.

Jak dlouho Vám trvalo napsání a následé vydání první knihy?

První, pokud se dobře pamatuju, byly ve skutečnosti fotografie - a byl to spíš sborník k výstavě, navíc v němčině. Ta psaná přišla až později, byla to Flotila Země, útlá scifi knížka. První kapitolu jsem napsal v srpnu 2004, poslední o devět měsíců později. Samotné vydání šlo překvapivě rychle, kniha se zalíbila Jirkovi Vlčkovi, který v té době rozjížděl vydávání knih na papíře a se kterým jsem se znal skrze jeho server Palmknihy.cz. A protože knihy Jirka propašoval do přibalení k časopisu Pevnost, vyšla mi Flotila Země v bestsellerovém nákladu, což mi dodnes nemůže řada lidí odpustit. A kniha se líbila, byl to velmi přímočarý příběh, ve kterém se milovníci jemné ironie a vesmírných oper mohli vyřádit.

K psaní Flotily jsem použil zvláštní způsob: všechny napsané kapitoly jsem ihned publikoval na internetu na blogu. S tímto způsobem publikování děl už jsem měl zkušenosti, lidem se to líbilo, měli možnost číst na pokračování a hlavně mě pobízeli, abych pokračoval. Byla to bezprostřední zpětná vazba, která mne navíc dokopala k tomu knihu dopsat.

Vzpomenete si ještě s čím jste se jako začínající autor musel vypořádat?

Já měl velikou výhodu v tom, že jsem nejdříve psal hromady textů, na kterých jsem se mohl vypsat - nejrůznější technické články v začátcích Mobil serveru, před tím ještě ve škole řada historických esejů či analýz a komparací. Takový život v internetové redakci na přelomu tisíciletí, to nebyla žádná lahůdka. Redaktor se vám ožral, jenže článek musel druhý den vyjít, takže nezbývalo, než večer sednout a napsat jej za něj a to byly ty chvíle, kdy se říkalo "není čas na hrdinství". Prostě jste sednul a sedm tisíc znaků muselo být za hodinu a půl hotovo, jinak se nešlo spát. Tohle hodně pomáhá formovat takové ty autorské bloky a rozmazlenosti. Běžně si autor musí udělat "tu svoji pohodu", aby mohl psát - jenže jako novinář z redakce víte, že pohoda znamená chvíle času a prostoru, lhostejno, kdy, lhostejno kde, zda na vypůjčeném počítači nebo v kavárně, kde řvou děti. Takže se naučíte psát kdykoliv, kdekoliv, bez reptání. A to je skvělá průprava.

Jsou Vaše knihy vydávány i jako eknihy?

Ano, trvám na tom. Dokonce se odvažuju soudit, že autoři, kteří svá díla dnes nevydávají elektronicky, se stanou pro novou generaci neznámými. Řada lidí si prostě vybírá "užitkovou" literaturu z nabídky svého eshopu s eknihami a když tam nejste... tak prostě nejste... Je to něco jako trvat na tom, že vaše kniha se nesmí přepisovat ze švabachu, když už ji v něm poprvé vydali za druhé Říše. A aktuálně se mi zdá, že dost těžím z toho, že jsem své knihy od počátku dával všanc elektronicky a tím si vybudoval okruh čtenářů, na který bych jinak těžko tak rychle dosáhl. Takže ano elektronickým knihám :)

Redakce knižního webu eKNIHOVNA.cz v rámci rozhovorů s autory oslovila také internetového podnikatele a novináře Patricka Zandla. Zakladatel zpravodajského serveru Mobil.cz a pozdějí šéfredaktora Lupa.cz má na kontě už pět knih a šestá právě vzniká. Jeho díla vychází celou dobu elektronicky, protože Patrick Zandl je velkým zastáncem eknih.

Máte své nakladatelství, nebo si knihy (eknihy) vydáváte svépomocí?

Mám tu a tam své nakladatele, ale mojí "nevýhodou" je, že mám určitý žánrový rozptyl. Napsal jsem scifi, historický epos, knihu o historii Apple i průvodce světem bezdrátových sítí. Těžko chtít po jednom nakladateli, aby to všechno vydal. Takže putuju podle toho, jaký žánr právě vydávám. Teď jde do vydání Příběh strýčka Martina, mé historické "opus magnum", kniha mého srdce, u které si ale uvědomuji, že není pro každého. Tak jsem zvolil kompromis: papírové vydání je jen pro lidi, kteří si jej dopředu objednali, aby vydavatel nešel do rizika nákladu ve sběrných surovinách. A ve volném prodeji budou jen elektronické verze knihy.

Kde všude lze Vaše knihy (eknihy) zakoupit? (knižní eshopy, kamenné knihkupectví, osobní www)

Vcelku všude, nemám rád omezení. Eknihy jsou na běžných velkých eknižních portálech, zajímavým paradoxem ale byla situace kolem knihy o Apple. Tu vydávala Mladá Fronta, já jsem si sice smluvně vymínil, že kniha vyjde elektronicky, ale nenapadlo mě přidat seznam obchodů, kde má být k dispozici. A tak se stalo, že kniha o Apple nebyla k objednání přes iTunes. Škoda toho.

Věříte v budoucnost tištěné knihy nebo eknihy, případně obou současně?

Věřím tomu, že užitková literatura bude vydávána primárně jako ekniha už ve velmi brzské době. A vydavatelský trh se kvůli tomu otřese stejně, jako hudební. Dočkáme se vzniku nových nakladatelství, pádu pár starých, poklesu kvality, než se situace vytříbří a usadí. Proč byste si měli kupovat knihu, kterou si přečtete jednou dvakrát za život, na papíře? Ale samozřejmě knihy, které uspějí a o které bude zájem, nebo půjde o umělecké a další zvláštní publikace, budou nadále vydávány na papíře. Řada lidí bude chtít mít ještě po další generace v knihovně papírové knížky, i když i ten zvyk časem vymizí. Dnes už taky nemáme ve zvyku mít hliněné destičky v knihovně jinak, než jako suvenýr z návštěvy Iráku...