Jsem apoštol Nového Žití

Stanislav Kostka Neumann zahajuje tuto sbírku vzletným zvoláním: "Jsem apoštol Nového Žití a žádné se nelekám rány, / jsem rytíři nového Graalu, jsem rytíř bez bázně a hany." Jakoby tímto výkřikem chtěl demonstrovat, že se nezlomí pod nezdary svých myšlenkových názorů, úzce souvisejících s anarchistickým postojem. Neumann v tomto básnickém cyklu, v němž rovněž doznívají pocity s procesu s Omladinou i z jeho nedobrovolného pobytu v plzeňském vězení, polemizuje a bouří se, pranýřuje tzv. měšťáckou společnost a s jakousi až zaslepenou zuřivostí útočí proti zavedeným pořádkům: "A na útěku z bahen society... všechny mosty jsou shnilé / Bídáci! Hořkého jedu vstříkli v tepny mé energie! / A nelze mřít v těch mlhách... A není sil žít v díle... / A hnusu černý nezmar nezná atrofie.---"