Žízeň

Karel Šiktanc dokázal již v tomto souboru podat přesvědčivý portrét světa, který je zachycen v elegických barvách, v nichž se odrážejí vzpomínky na německou okupaci i smutek a neklid z lidské lhostejnosti, nevšímavosti i cyničnosti. Dokládá to například působivá skladba "Jakubská noc", v níž vesničané, poděšeni přízrakem války, hledí napravit křivdy, jimiž se v nedávné době provinili na svých přátelích či druzích. Když ovšem hrůzné představy pominou, vrací se lidé ke starým, malicherným vztahům mezi sebou. Vedle trýznivého zpytování svědomí se v autorově poezii objevují ale už přece jen optimističtější vize, související s vírou v člověka i v jeho budoucí konání.