Zaříkávání živých

V souboru třinácti uhrančivých básní rozkrývá Karel Šiktanc meditativní prostor, v němž se zabývá lidským bytím, povahou, tím co člověku přináší štěstí nebo co ho naopak ponižuje. Básník výsostnou řečí a jazykem (jak u něho dobrým zvykem) vyzývá k obraně a renesanci lidství a humanity a k tomuto účelu vyzývá, nebo chcete-li doslova zaříkává nejen živé tvory a postavy (ryby, psy, soudce a především muže a ženy), ale i pocity, vlastnosti, či nadpozemské bytosti. Zároveň lze tyto Šiktancovy texty považovat jak za kritickou úvahu nad soudobou společností, zvláště pak nad jejími etickými principy, nad lhostejností a bezohledností, tak i za pronikavé zamyšlení nad kontrastem života a smrti.