Usměvavé odříkání

I v této sbírce se Richard Weiner pokouší navázat na předválečnou básnickou modernu, která je navíc proložena křehkými impresionistickými náznaky. Projevuje se zde také vitalismus, poměrně přímočarý a optimistický vzah k životu i jakási přívětivá a harmonická nostalgie. Ta je například zřetelná v titulní básni, objevující se téměř v samotném závěru souboru. Zavřou se v ní okna, do místnosti proudí vzduch, vůně, světlo, a nádherný večer je projasněn sice bledou, ale přesto dojemnou radostí...