The art of fugue

Titul knihy sice svým názvem jako by odkazoval k poslednímu Bachovu hudebnímu cyklu Die Kunst der Fuge (BWV 1080) vydanému rok po smrti skladatele Bachovými syny (v r. 1751). Autor však svůj úkol pojímá šířeji a čtenáři nabízí pohled na význam a specifika polyfonního hudebního myšlení prostřednictvím své osobní zkušenosti s analýzami řady Bachových známých i méně známých fug. Představuje jejich vnitřní ustrojení i jejich výrazové bohatství jako jeden z klíčů ke skutečnému pochopení barokního hudebního umění.