Těšení

Úvodní citát z elegie Jiřího Ortena předznamenává, kterým směrem se tato sbírka Ivana Wernische bude ubírat. Jakoby básník nalézal nové předměty, jež stoji v pozornosti jeho zájmu a proto o nich může vyprávět. Objevují se tu třeba různé zahradní rekvizity, nebo lodě, jež v něm probouzejí těšení na dalekou plavbu. Ta touha uniknout je však zřetelná i v biblických motivech, ve snech a představách o chýších a boudách s exotickým ovocem. Wernisch ale nežije pouze v příjemných myšlenkách, stále naléhavěji zasahuje do jeho veršů mnohdy syrová realita: malebný sad je najednou plný hadů, holub nepřiletí s milostným dopisem a naivní malíř Henri Rousseau ztělesňuje pro básníka symbol smrti: i proto o něm v posledním minioddílu tohoto souboru zcela vědomě, s úctou a smutkem prohlašuje, že je to "mrtvý, pro kterého pláče".