Starofrancouzské zpěvy milostné i rozmarné

Hanuš Jelínek vydal tyto překlady středověké lidové poezie poprvé roku 1936 a zařadil do nich texty, které pocházejí ponejvíce z dílny kočujících žonglérů či minesengrů. Objevují se zde i dva příběhy první francouzské básnířky Marie de France (O dvou milencích a báseň o rytíři Eliducovi) , která sice žila na anglickém dvoře, ale psala a tvořila v mateřském jazyce, a to pravděpodobně v letech 1160-1175. V doslovu k tomuto souboru Hanuš Jelínek přiznává, že se pokusil o to, aby "českým veršem zachytil ducha, intonaci a vůni těchto půvabných skladbiček: vroucnost a citovou hloubku u Marie de France, naivní a hlubokou víru v legendách" a především "upřímnost, bystrý vtip, životní moudrost, zlomyslný vtip a zdravý humor" v mnohdy až obscénně, ironicky a posměšně laděných veršovaných povídkách.