Sen o zástupu zoufajících

Stanislav Kostka Neumann v úvodní poznámce tohoto díla podotýká, "že jest to pouhá sbírka lyriky, při jejíž pořádání zachoval jsem postup chronologický". V rozsáhlé úvodní a také titulní básni Neumann nenechává nikoho na pochybách, že se jeho útočný tón z předcházejících prací neztratil a nezměnil. V alegorickém podobenství zde líčí příběh básníka, který vede nespokojený zástup k Bohu, jenž ale již není mezi živými. Proto zoufající dav zvolí opačnou cestu k Satanovi, jenž vlastně představuje jakéhosi anarchistického vzbouřence a tím pádem i možnou vizi spokojenějšího života. Jedním z důležitých znaků tohoto cyklu je i symbolické vyjadřování, které autorovi umožnuje kriticky komentovat stav společnosti. Poněkud překvapivě se zde ale objevují i básně, v nichž dají nalézt nejen autorovy rozdílné pocity, radosti i skepse, ale i přírodní motivy.