Sbohem soudružko...

Nositelem děje tohoto příběhu je autroka sama.
Jedná se o souhrn jejích životních zápisků. V tomto případě se ocitá v
jednom z nejživějších období 20tého století – v období po "sametové revoluci". V jejím
penzijním věku využije otevření "železné opony" a poznává zatím nepoznané.
Snaží se zařadit mezi zcela jiný druh lidí, a to ve Velké Británii. Nejen že
se přizpůsobuje, ale snaží se v pokročilém věku stačit neobvyklému tempu
a způsobu života v této imperialistické a puritánské zemi. Setkává se s
velkým zklamáním, odporem, ale i se šťastnými životními okamžiky a finálně s
vítězstvím a oceněním jejích schopností.
Četba je optimisticky zabarvena a je podnětem pro jedince střední a
starší generace, kteří často upadají do pocitu méněcennosti a hledají cestu k uplatnění.