Sakramenty

Tak jako v ostatních básnických cyklech, napsaných v období normalizace, tak i do tohoto proniká dusná společenská atmosféra, která je v Šiktancových verších metaforicky ztvárněna jako mrazivý příchod sibiřské zimy, stupňující svůj nelítostný chlad samotou a vykořeněností. Šiktanc ve svých básních na tuto dobu nekompromisně sakruje a lamentuje, a snad proto si v tomto duchovním marastu připomíná velké kulturní osobnosti (Vladimír Holan) a tradice, jejichž dotek má pro něho nezměrnou symbolickou hodnotu a utvrzuje ho v přesvědčení, že stále tu existují hodnoty, pro něž člověk musí překonávat onu tragickou "mrtvou sezónu", která násilně vnikla do české krajiny.