Rozhovor se spisovatelkou Jitkou Ludvíkovou

Jitka Ludvíková se narodila v Jindřichově Hradci. Po gymnáziu studovala právo na Západočeské univerzitě v Plzni. Ke psaní ji to táhlo už od dětství, takže není divu, že dnes má na svém kontě již 16 vydaných knih. Věnuje se různým literárním žánrům: píše humoristické romány pro ženy, detektivky i pohádky pro děti. 

V kolika letech jste napsala své první dílo? 
To už je hodně dávno… Přesto si to pamatuji naprosto přesně. Bylo mi devět let, zrovna jsem si užívala prázdniny na chatě. Napsala jsem krátký pohádkový příběh a následně podle něj vytvořila scénář, podle kterého jsme s mými bratranci hráli rodičům dětské představení. Tenkrát jsem vytvořila i kostýmy. Ovšem ptáte-li se na moji první skutečnou knihu – teď musím chvilku počítat – bylo mi 34 let.

Jak dlouho Vám trvalo napsání a následné vydání první knihy? 
Ta kniha nevznikla ze dne na den, ale pracovala jsem na ní zhruba dva roky. Psala jsem ji ještě na listy vytržené ze sešitu, které jsem si ukládala do šuplíku nočního stolku. Jednoho dne jsem ten šuplík vysypala, abych ho uklidila, a začala s tím materiálem pracovat. 

To, jak dlouho píši konkrétní knihu určují především další povinnosti, které mám. Ta intenzivní práce z mé strany trvá půl roku. Můj nakladatel už pracuje mnohem rychleji, ale i tak to v řádu zabere několik měsíců. Je to běh na dlouhou trať.

S čím souviselo Vaše rozhodnutí věnovat se psaní?
Psaní zřejmě odjakživa patřilo do mého života. Už jako dítě jsem psala a neustále si glosovala svět. Na vysoké jsem psaní omezila, ale nikdy jsem nepřestala úplně, ovšem v období, kdy se mi narodily děti, jsem zase začala skutečně psát. Tehdy mi došlo, že nejenom s chutí mluvím, ale též potřebuji slova zaznamenat. Slovo je mou součástí. Když tvořím knihu, jsem šťastná, a doufám, že ten dobrý pocit přenáším i na své čtenáře.

Co Vás nejvíce inspiruje?
Někdy je to příběh, který slyším, jindy výraz ve tváři člověka a někdy stačí jediná věta. Většinou mě ovlivní něco, čemu ostatní nepřikládají vůbec žádnou pozornost. Stačí zastavit přítomnost, změnit jednu věc a příběh může začít.

Vzpomenete si ještě, s čím jste se jako začínající autorka musela vypořádat?
Kdysi jsem psala v ruce a ze všeho nejhorší pro mě bylo ty útržky příběhů držet na jedné hromadě. Nicméně těch překážek má začínající autor hodně, ale s podporou blízkých a odhodlaností je lze snadno překlenout.

Máte na svém kontě knihy různých literárních žánrů (romány pro ženy, detektivky, pohádky pro děti). Který z nich máte nejraději (nejlépe se Vám píše)? 
Nemám vyhraněný žánr. Baví mě psát, a je jedno, jestli je to román pro ženy nebo detektivka. V každém žánru se uplatní různé charaktery, či prostředí. Mě osobně nejvíce přitahují emoce, a s nimi lze pracovat v jakékoli knize. Věřím tomu, že kniha je v nás dávno napsaná. Spisovatel má pak jediný úkol: přenést ji na papír.

Jak Vaše psaní ovlivnila současná pandemie koronaviru?
Možná jsem měla trochu víc času psát… Psaní má tu výhodu, že díky němu uniknete do paralelního světa a pročistíte si hlavu. Pravdou je, že tiskárny stagnovaly a některé knihy vyšly o něco později.

Jsou Vaše knihy vydávány i jako e-knihy a audioknihy?
Sama patřím ke čtenářům, kteří nedají dopustit na tištěnou knihu, nicméně jsem velmi ráda, že mé knihy vycházejí i v elektronické podobě. Na audioknihu ještě čekám, ale vím přesně, která z mých knih by se na to hodila – jednoznačně humoristická. Lidé se potřebují smát. Například v autě, v dopravní zácpě, se to celkem hodí.

Máte své nakladatelství, nebo si knihy vydáváte svépomocí?
Mám stabilní nakladatele. Bez nich bych tu práci dělala jen těžko. Jak se říká, každý má dělat to co umí, proto jim ráda hotový rukopis přenechám.

Věříte v budoucnost tištěné knihy, e-knihy, audioknihy, případně všech současně?
Každé z těchto médií má něco do sebe. Je zajímavé pozorovat, jak odlišný je hlad po e-knihách na různých trzích v Evropě. Náš čtenář je oproti tomu poměrně konzervativní, stále preferuje tištěnou knihu, nicméně věřím, že se ta čísla v budoucnu zhoupnou a bude to tak půl na půl. Tištěné knihy však rozhodně nevymizí. Alespoň ne v horizontu několika desítek let. Audioknihy jsou natolik samostatnou a fascinující disciplínou, jejíž obliba rozhodně poroste. Otázkou je, jakou formou bude v budoucnu nabízena čtenářům.

Máte pro naše čtenáře tip na titul/autora, který Vás v poslední době zaujal?
Chce se mi odpovědět: zeptejte se mého nočního stolku. Tam je řada knih a autorů, kteří mě v poslední době přímo očarovali. Ale když se podívám na vrchol hromádky, mám tam dva zajímavé úlovky. Jeden je soubor projevů a dokumentů Dr. Edvarda Beneše s názvem Šest let exilu a druhé světové války, který určitě stojí za prolistování. Ze současných autorů, mě aktuálně velmi zaujal mysteriózní román Dcery jezera od Wendy Webb.
 
Soutěžní otázka ke knize Propast: 
Jak se jmenuje bývalý voják a partner Kláry?
(odpověď posílejte na redakce@eknihovna.cz)
Tituly autorky najdete ZDE

Děkujeme autorce za odpovědi a přejeme mnoho dalších autorských úspěchů.

Ivana Vostřelová, šéfredaktorka eKnihovna.cz