Rekviem

Jakoby Josef Hora v této skladbě tušil či předpovídal, že jeho osud se brzy uzavře, odmítá však tuto reálnou hrozbu brát na vědomí. Stále je tu touha žít a tvořit, nepropadat zádumčivosti a temným náladám, Hora jde dokonce tak daleko, že je přesvědčen o pokračování díla člověka i po jeho skonu, neboť je zachováno a otištěno v paměti. Přesto se však základním motivem veršů, psaných navíc v dusné atmosféře nacistické okupace, stává prchavost a zlomkovitost lidského údělu i přítomnost smrti takřka na každém kroku.