Radosti života

Gellnerova v pořadí druhá sbírka s ironickým titulem "Radosti života" obsahuje pětatřicet básnických čísel, v nichž autor bilancuje svůj dvaadvacetiletý život a především vzpomíná na své poněkud bouřlivé mládí. Gellner se nevyhýbá určité sebekritice, sám sebe často označuje za cynického pozorovatele, který nepovažuje za nutné hledat pevné hodnoty, ale je pro něho příznačné nalézat uspokojení spíše v alkoholu či v přelétavých citových vzplanutích. I přes mnohdy až opojnou rozvernost však zaznívají v Gellnerových verších i znepokojivé motivy smrti, které se několikrát opakují a stávají se jedním z nosných pilířů celého cyklu. Autor rovněž s neobyčejnou lehkostí zachycuje atmosféru nočních ulic, hospod a kaváren, kterou komponuje formou veselého, až dryáčnického popěvku, jenž často připomíná kuplety šantánových podniků. Náměty čerpá rovněž z bohémského prostředí, ve kterém se zcela bez zábran pohyboval jako mladý student. Jeho soubor se tak stává i citovým deníkem mladého muže, jenž si vedle prvních zkušenosti osvojuje i vyhraněný názor na existenci člověka.