Obyčejný život

Na sklonku života sepsal spořádaný železniční úředník své paměti, kroniku ničím nevybočujícího života. Při vzpomínkách a vnitřních dialozích postupně odhaluje polozapomenuté epizody a především rozmanité životní křižovatky a možné charaktery, které se skrývají i ve zdánlivě nejobyčejnějším a nejkonformnějším člověku. Čapkův charakteristický humanismus se tu projevuje v intenzivní a přesvědčené myšlence, že žádný lidský život není nezajímavý, máme-li možnost dostatečně hlubokého vhledu. Román, vydaný roku 1934, tvoří společně s tituly Hordubal a Povětroň tématickou trilogii, jež představuje jeden z vrcholů Čapkova literárního díla.