Násilí bez předsudků

Jan Těsnohlídek (1987) naplnil svou sbírku nepochybně výbušným projevem, který se pokouší na základě většinou ostře kontrastujících okamžiků vyslovit názory určité části mladé generace. Tyto autorovy úvahy se bez patosu a nekompromisně pokouší pojmenovat současnou realitu, která má v jeho pojetí příchuť proradnosti, falše i bezcitnosti. "Je to divnej svět," konstatuje například v jedné básni, v němž "cesty ven / vedou hlavou do zdi" a žádné "materiální náplasti" nedokážou odehnat pocity úzkosti a beznaděje. A tak se člověk v Těsnohlídkově podání pokouší "prázdný tejdny naplnit / prázdnejma chvílema" a utěšuje se představou, že "nějak to půjde."