Magorův ranní zpěv

Jirousova samizdatová prvotina je vlastně souborem, jemuž vládnou úsečná dvojverší, básnické připomínky či poznámky. Není zde příliš místa pro něhu, Magorova poezie je krutá, glosuje drsnost života, pohybujícího se ve společenském ghettu. Toto místo, v oficiální mluvě nazývané odpadem a smetištěm, se však pro básníka stává odrazovým můstkem, z něhož lze pozorovat a účastnit se toho pravého a nefalšovaného bytí, v němž vlají přátelská setkání lidí stejného druhu, koncerty Plastiků či podobně nekonformní akce a události. I to byl jeden ze způsobů,jenž dodával odhodlání i návody, jak čelit nepřízni doby.