Magorovo borágo

Stejně jako v Magorově mystické růži, vydané rovněž roku 1981, ponechává tentokrát básník stranou jakoukoli obavu a strach za následky svých literárních činů a rozhodne se pojmenovat skutečnost pravými jmény. Magorovy verše jsou zcela zřetelným a jasným projevem nesouhlasu s totalitním režimem, odsuzují komunistickou představu o světě a mění se v naléhavé svědectví o zrůdnosti času, v níž je nucen žít (nebo vlastně živořit) intelektuálně založený a cítící člověk. Neboť všude jsou "vrata a závory", po "po všech končinách země" se rozlezli zeměplazi a tak básník žáda Boha, aby ještě jednou rozevřel moře a stvořil jiný svět. Je tu i smutek, neschopnost psát o oblacích, pod nimiž proletěl čáp, protože Jirous ví, že tuto prostou a bohulibou scénu ani plno jeho přátel "neuvidí dlouho. / Vašek, Petr Uhl, Gruntorád, / Quido Machulka./ Luter začal počítat svoje dny."