Máchovské variace

Josef Hora se v tomto básnickém cyklu hlásí k odkazu Karla Hynka Máchy a zároveň přistupuje k tomuto tématu s respektem i velkou pokorou. Mnoho motivů, které zde Hora zpracoval, přímo čerpá z Máchova díla. Pro oba se tyto prvky stávají nejen jakýmsi společným erbovním znakem i symbolem, ale hlavně spojovacím článkem, jenž je naléhavě přítomen v ve tvorbě obou básníků. Jde tu o pocity samoty, vnímání přírody, o úzkost a obavy ze samotné prosté skutečnosti, že jsme a existujeme. Objevuje se tu i metafora poutníka, bloudícího životem a setkávajího se s mnoha nesnázemi a potížemi, které jen velmi obtížně zdolává.