Kniha pravé lásky

Veršovaným vyprávěním, které je pestrou a pitoreskní podívanou na středověký život ve chvíli, kdy v něm začínají zaznívat ohlasy nového myšlenkového proudu, se autor představil jako velký básník, blízký lidovým vrstvám i jako znamenitý vypravěč. Jednotící princip humoru a ironie převádí dílo do kategorie komickofantastického světa, v němž výsměch ustupuje úsměvu a moralita zábavě. Autor nejdříve vysvětluje pojem "nepravé" lásky, ktrá může být prostopášná a tím velmi nebezpečná. Brzy ovšem své mravokárné ponaučení opouští a vychvaluje kategorii nezávazného milování podle okmažité chuti a nálady. Vypravuje nejrůznější intimní příhody, v nichž se často objevuj urození šlechtici a dámy, jejichž vztah často ovliňují staré kuplířky, jež jsou typickými postavami těchto příběhů.