Hněvy a smutky

Klasik italského písemnictví Giosue Carducci vyrůstal v neklidné době, v níž se projevovaly revoluční snahy o získání samostatnosti, o vymanění se z vlivu habsburské monarchie a tedy i o sjednocení celé země na Apeninském poloostrově. Brzy tedy "odložil" verše inspirované antickými předlohami a začal se věnovat tvorbě, oslavující vznešené ideály, která ale postupně přešla k vyjádření realistických myšlenek a názorů. Právě toto zachycení skutečnosti ho brzy katapultovalo mezi nejvýše oceňované literární tvůrce, navíc se autorovi podařilo vtisknout svým veršům i lyrický rozměr, ony prchavé "hněvy a smutky", v nichž je zobrazeno jeho hluboké vnitřní přesvědčení o společnosti, jež by sice mohla dospět k idálním hodnotám, nicméně tomuto cíli je ještě nesmírně vzdálená. I proto je v básníkových verších zakódován i náznak pesimismu či jakási předzvěst společenského úpadku.