Hlas ticha

Pět let po vzniku samostatné republiky cítí Karel Toman potřebu zhodnotit toto období, v němž spatřuje na jedné straně především rozpory a vystřízlivění z nabyté svobody, na druhé ale vidí v lidském jednání dobrosrdečnost, vlídnost a citlivost. Změněné poměry jsou pro Tomana příležitostí, aby kritizoval chladnou vypočítavost a hamižnost ekonomicky profitující třídy či naopak vyjádřil lítost nad životem nejchudších vrstev. Některé Tomanovy básně se také zabývají složitou situací v porevolučním Rusku: bolestně vnímá především tragický osud ruských vyhnanců, kteří byli nuceni po převratu a nástupu nové vlády opustit svou vlast a snažili se tak zachránit alespoň holé životy.