Prestiž práce učitelů v pandemii vzrostla

Práce učitele je obecně vnímána jako prestižní, alespoň podle žebříčků výzkumníků. Zkušenosti mladých kantorů jsou ale opačné. Stále se potýkají s předsudky a chybí jim systémová podpora v dalším vzdělávání. Jak proměnil pandemický rok vnímání profese učitele a co si z něj odnesli sami pedagogové?

Průzkum nadnárodní organizace JA Europe na přelomu roku ukázal, že až 67 procent evropských učitelů pracovalo během protiepidemických opatření ve stresu a třetina se cítila být v izolaci. „Na učitele byl během pandemie vyvíjen enormní tlak. Po uzavření škol chyběly školní materiály zpracované v digitální podobě a zprvu zmizela i jakákoli interakce učitel-žák. To je pro pedagogy velmi frustrující, jelikož obvykle mají přirozenou touhu děti co nejvíc naučit, vidět jejich reakce na probíranou látku a výuku jim přizpůsobit. Jsou zvyklí na neustálý sociální kontakt, ať se svými kolegy, nebo se studenty. Když se vše najednou ztratí, přichází prázdnota, ale také nové nápady a metody, jak výuku inovovat,“ poukázal Martin Smrž, ředitel nevládní organizace JA Czech, která se věnuje vzdělávání českých dětí a rozvoji učitelů.

Téměř 90 procent kantorů bylo přesvědčeno, že uzavření škol negativně ovlivňuje výkony žáků, a většina volala po možnostech dalšího seberozvoje, převážně v oblastech IT dovedností a hardwaru. Víc než třetina respondentů v pandemii spatřovala příležitost k novým výzvám a metodám výuky. „Snažili jsme se upravit naše programy tak, aby učitelům co nejrychleji ulehčily situaci. Výsledkem byly také pracovní listy pro studenty zdarma, vytvořené speciálně na míru on-line výuce. Zájem škol o výukové materiály ‚na dálku‘ se meziročně zvedl o 170 procent a zapojilo se přes 36 tisíc dětí,“ popsal Martin Smrž.

Podle šetření Centra pro výzkum veřejného mínění se učitelé na vysoké či základní škole stabilně umisťují v první pětce žebříčků prestiže povolání. Hned za lékaři, vědci a zdravotními sestrami. S tím však kolidují výsledky studie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která odhalila, že až třetina mladých pedagogů uvažuje o změně školy nebo úplném opuštění oboru do jednoho roku od začátku výkonu povolání, a to především kvůli pocitům nedocenění. Mimo podprůměrných platů je demotivuje nízká úroveň pomoci při začlenění do praxe a problematická komunikace s rodiči. „Stále se naleznou lidé, kteří si myslí, že učitelé učí, protože nic jiného neumí, anebo že mají v létě dva měsíce prázdnin. Díky pandemii ale pozice učitele v očích veřejnosti posílila. Učitelské povolání denně rezonovalo médii, mnozí rodiče reálně zakusili práci učitele při domácí on-line výuce a o to víc si ji cení,“ uvedl Martin Smrž.

Role pedagoga, lektora či mentora z praxe, který dětem pomáhá vyznat se v toku informací a vede je ke správnému rozhodnutí, ještě víc nabyla na důležitosti. Osobní vedení dětem distanční výuka nenahradila. „Mnozí kantoři si svoji úlohu uvědomují a chtějí se dál vzdělávat pomocí různých programů. Velmi oceňují podporu nejen během pandemie, ale dlouhodobě i odborná školení, jejichž popularita strmě stoupá. Kromě školení k našim výukovým programům jsou oblíbeny odborné webináře a školení, které jsou zaměřeny na klíčová témata z praxe. Dále máme pozitivní ohlasy na zjednodušení výuky formou zpracovaných materiálů na daná témata. Někteří učitelé naše školení absolvují i opakovaně. Bohužel se v některých případech setkáváme s aktivním učitelem, který je ‚brzděn‘ ze strany vedení školy, což je škoda. Celkově se ale školy rychle otevírají novým formátům výuky – loni jsme zaznamenali meziroční nárůst zájmu o naše programy o 25 procent, letos už sledujeme navýšení o neuvěřitelných 330 procent,“ podotkl Martin Smrž.