Jaro, léto, podzim, zima

Jaro

Jaro krásné všem tvorům spasné.

Když laštovice letí, jest znamení podletí.

Na jaře zamaž, na podzim zapraš.

Jaro nám otec i máti, kdo nesil, nebude mu zráti.

Na jaře i v létě co den a noc zmočí, hodina vysuší.

Na jaře džber vody, hrst bláta, na podzim hrst vody a džber bláta.

Jaro přízeň a léto trýzeň.

Kam se nese první bouřka, tam ostatní za ní táhnou.

Z jara déšť paří a na podzim moří.

Čemu podzim říká: hnilo! tomu jaro praví: milo! jen kdyby bylo. (Dostatek potravy a píce.)

V kožichu sij jařinu, v kožichu oziminu.

Léto schránilka a zima trávilka.

Lidé se radují létu a včely květu.

Množil Bůh léto hmyzem a zimu mrazem.

Mnoho ryb, málo zrna (suchý rok).

Deštivé léto horší podzimku.

Dlouhý den, krátká nit.

Když dlouho listí nepadá, tuhá se zima přikrádá.

Podzim na strakaté kobyle jezdí.

Na pěkný ozim nepřistavuj stodol.

Podzim praví: pěkným osením pole odívám, a jaro dí: také já se na to podívám.

Když čečetek nevídati, hotoví se na tuhou zimu.

Na sv. Martina je-li husí kobyla bílá, bude tuhá zima.

Zima matka, vyspíš se do hladka.

Mráz skromný každého honí.

Krátký masopust, dlouhá zima.

Sanice andělská jízda, ale čertový zvrat.

Jaká neděle pestrá (devítníku), taková i masopustní.

Pěkně-li tu neděli po devítníku bývá, pěkně a teplo bude v masopustních dnech.

Když zimní chlad, tu každý mlad.