Rozhovor s Danielou Kovářovou, spisovatelkou a šéfredaktorkou Rodinných listů
Odpovědi na naše dotazy nám v rozhovoru poskytla Daniela KOVÁŘOVÁ, autorka 8 knih a šéfredaktorka
odborného časopisu Rodinné listy. Většina čtenářů si JUDr. Danielu Kovářovou bude jistě pamatovat i jako bývalou ředitelku Justiční akademie a především bývalou ministryni spravedlnosti. Jako advokátka a šéfredaktorka pravidelně publikuje články a komentáře v odborném i denním tisku. Bez zajímavosti není ani její přátelství s Miroslavem Horníčkem a její dlouholetá praxe v advokacii. Z uvedené stručné charakteristiky autorky lze vyčíst, že Daniela Kovářová je významná osobnost ženské literární scény, která prostřednictvím svých knih sděluje mnoho inspirativních i poučných myšlenek.
V roce 2008 byla vydána sbírka fantastických povídek Minutové povídky, následovala sbírka vztahových povídek „Láskyplné“ povídky v roe 2009. Po skončení působení ve vysoké politice popsala humorně své zkušenosti z politiky v knize Můj flirt s politikou aneb Příručka pro ministryně. Další kniha následovala roku 2011 sbírkou justičních povídek, pod názvem Oko za oko. Poslední kniha z roku 2012 je román Sbohem, cizinko. Doporučujeme všem čtenářům, pokud tak již nečiní, aby se literární tvorbou této autorky seznámili.
1. V kolika letech jste napsala své první dílo, jaký to byl žánr a o čem pojednával?
První dílo, na které si pamazuji, byl román Jiří a hadi, který jsem napsala pro mého tatínka k narozeninám, když mi bylo devět let. Psala jsem ho na malé kartičky na mechanickém psacím stroji a moje máti ho pak kartičky nechala svázat jako knížku.
První vázanou knihu jsem vydala pozdě - bylo mi 44 let a šlo o výběr z vědeckofantastických povídek za posledních dvacet let. Sestra tehdy byla vážně nemocná, a protože jednu povídku jsem jí dedikovala, sestavila jsem výběr pro ni. A kamarádi mě přemluvili, abych nenechala vytisknout jen pár kousků, ale aby výsledkem momentálního nápadu byla vázaná knížka, doprovázená fotografiemi.
Také druhá kniha byla výběr z věcí již napsaných, tentokrát povídek zamilovaných. Na Vaši otázku mohu reagovat až v souvislosti s mou třetí knihou. Humoristickou příručku Můj flirt s politikou jsem psala asi čtyři měsíce a v té době už jsem věděla, že kniha vyjde v nakladatelství Mladá fronta, což po dopsání knihy trvalo asi tři měsíce.
3. Vzpomenete si ještě, s čím jste se jako začínající autorka musela vypořádat?
S každou knihou začínáte od začátku, nicméně na počátku pro mě bylo nové vše, co se dělo kolem vydávání knížek - autorské smlouvy, obálky, prodej, distribuce. Dnes pracuju v nakladatelství a o knihách vím mnohem víc. Nejtěžší kupodivu stále je nikoliv knihu napsat, ale vymyslet, jak ji dostat k čtenáři - ročně vychází kolem 20.000 knih a přesvědčit kupoujícího a čtenáře, aby sáhl právě po té vaší, je nejobtížnější.
Dnes vidím jako největší rozdíl v tom, že už při psaní přemýšlím o rozsahu, o sazbě, o obálce a představuji si, jak by výsledná kniha měla vypadat. O tom jsem v počátcích své tvorby vůbec neuvažovala.
4. Jsou Vaše knihy vydávány i jako eknihy?
Ano. Vítám tuto možnost, pro vlastní čtení si pořizuju eknihy a vázané knihy kupuju jen jako dárky.
Vydala jsem osm vlastních knih a do řady almanachů jsem přispěla povídkou nebo ukázkou. Z oněch osmi knih jsem polovinu vydala v nakladatelství Mladá fronta, považuji je tedy za své kmenové nakladatelství.
První tři mé knihy (Minutové povídky, "Láskyplné" povídky a NEBE PEKLO RÁJ jsou ve fyzické podobě rozebrané, je možno je koupit jen jako eknihu. Ostatní knihy jsou v běžné distribuci (Kosmas, Kanzeslberger aj.).
Myslím, že si své čtenáře najdou obě skupiny. Podobná obava se v historii opakuje - po vynálezu televize se divadla bála o svou existenci, po objevu internetu se obávaly televize, že zaniknou pro nezájem, a přesto všechna média stále existují. Já jsem v tomto i v jiném ohledu životní optimistka.